... aneb sběratelská mánie přívlačových nástrah.

Jak trefně napsal Hugo na svém blogu v typologii MRKařů, cílem vláčkaře je kolektovat nástrahy, chlubit se s nimi ostatním a mít pocit, že nikdo jich nemá víc. Až někde na nepodstatné zadní pozici se vyskytuje samotný účel woblerů, tedy lov ryb. Vláčkař totiž ryby loví jen ve výjimečných případech, kdy zrovna potřebuje doložit funkčnost svého nového balzového miláčka a v Makru mají nečekaně jen živé kapry, namísto tradičních štik. A jak se vlastně taková mánie projevuje?

Jedním slovem - variabilně.

Nejlehčí příznaky záchvatu sběratelství zaznamenáváme na společné výpravě s kolegy. Vláčkař totiž zásadně k vodě jezdí s rybáři, kteří se přívlači nevěnují, nebo maximálně okrajově, aby měl pocit totální nadvlády, co se týče množství nástrah. Rád neznalé kolegy také ohromuje svými znalostmi barev a typů, které večer před výpravou do noci pracně studoval na internetu.

Střední příznaky záchvatu se u lovce přívlačí dostavují na webových diskuzích. Už samotný pocit, že by se mohl online potkat s maniakem, který bude mít woblerů víc, ho děsí. Ještě více ho děsí představa, že onen maniak bude mít i hluboké znalosti o nástrahách a ve své fotogaleii se chlubit i nějakou rybou. Proto okamžitě rozklikává na liště prohlížeče několik e-shopů a objednává další a další woblery.

Nejtěžší příznaky záchvatu se projevují v rybářských obchodech. Zde vláčkař při pohledu na sběrníky plné rozmanitých druhů a berev woblerů zcela ztrácí poslední zbytky kontroly sebe sama a kontaktu s realitou svojí finanční situace. Nepředvídatelně odbíhá od pokladny pro další a další krabičky a zastaví ho až maximální denní platební limit jeho kreditní karty.

Pokud jste se v popsaných příznacích poznali, jste ztraceni. Pokud jste poznali své blízké, kamarády a přátelé, je na čase s nimi přerušit veškeré kontakty. Mohlo by se stát, že pod sférou jejich vlivu po čase poznáte v textu i sebe.

PS: Jakákoliv podobnost popsaných příznaků s mojí osobou je čistě náhodná a zavádějící.

Komentář ke článku (10)