Každý z nás si prošel nějakým vývojem. A dovolím si tvrdit, že většina z vás ten vývoj absolvovala z pozice rybáře, který ryby bere hodně do pozice lovce, který si rybu vezme občas nebo vůbec a záleží mu na tom, jak budou vypadat naše vody. A nebo taky ne a měli jste to jinak.

Ale o to nejde. Já to měl paradoxně téměř opačně. Od mala jsem jezdil na rybářské tábory, vedl je člověk, pro kerého příroda a živí tvorové byli smyslem života. Logicky jsem tak ve svých začátcích byl zapřísáhlý pouštěč úplně všeho. Jenže rybí maso mám rád a jednou, už je tomu hodně let, jsem ulovil na rotačku štiku. Už ani nevím, jestli měla míru. Zhltla nástrahu tak nešťastně, že se při pouštění otáčela, krvácela a nebyla schopná odplavat. Rybu jsem tedy zabil a doma upečenou na rajčatech snědl. A byla to delikatesa. Jak už jsem psal, rybí maso mi chutná, takže od těch časů si ročně průměrně 15 ryb napříč druhovým spektrem vylosuje černého Petra. A nestydím se za to.

Je tu ale jedna věc, která mi začíná poslední dobou vadit. A tou je internetová póza "všechno pouštím a kdo ne, je dement a prase". Proč, sakra, má někdo potřebu psát, že ryba plave dál, když je na fotce jasně vidět rána na hlavě a kolikrát i přerušené žaberní oblouky. K čemu je takové prohlášení dobré? Cítí snad někdo z vás tlak okolí a má pocit, když napíše o rybě, že si ji vzal, MRKmeni ho ukamenují?

Fakt to nechápu ...

PS: Moje úvaha se netýká lidí, kteří ryby opravdu pouští bez ohledu na internetové diskuze.

Komentář ke článku (4)