Když si mohou kapraři pojmenovávat na známých evropských jezerech kapry, proč by nemohla mít jméno i štika žijící na jednom českém revíru. Není to tak dávno, co jsem zjistil, že jedna z mnou ulovených ryb má za sebou zajímavý příběh.

Psal se rok 2006 a na jaře se do vody vysadilo několik štik. Většina nebyla velkých, jen pár z nich se mohlo pohybovat okolo 70ti centimetrů žíhané délky. Jedna z těch větších ovšem něčím vynikala. Již odmala měla špatně dorostlé břišní ploutve, na pohled působící, jakoby v nich byly vykrojené obloučky. Měsíce běžely, přehoupl se rok, přehoupl se vlastně téměř celý druhý a rázem v kalendáři svítilo číslo 2008. Během jednoho z chmurných podzimních dnů ulovil rybář pomocí přívlačového prutu štiku. Asi hádáte správně, šlo o naši známou rybu s vykrojenými ploutvemi. Jenže již neměla 70, ale krásných 87cm délky. Rybu pustil a mezi známé roznesl zprávu, že ona štika žije, roste a že ji pojmenoval. Na toho stejného rybáře se usmálo štěstí i začátkem roku 2009, opět ulovil Boženku. Ryba byla v neuvěřitelné kondici, opět o kousek povyrostla, nyní měřila 88cm a zdolána byla poněkud adrenalinovým způsobem na drobný dírkařský proutek, slabý vlasec a malou marmyšku. Rok 2009 byl již téměř v polovině, když mi jednoho rána kousek od nohou sebrala wobler větší štika, 88cm mě hodně potěšilo a rybu jsem po pár fotkách pustil. Až nedávno jsem se dozvěděl, že i já ulovil rybu, která již měla jméno a okolní rybáři ji znali, věděli o ní a svým způsobem si ji chránili, ryba pod jejich pomyslnou ochranou rostla a jak doufám, stále roste.

A co jsem tímto krátkým, avšak skutečným příběhem chtěl říct? Zkuste na to přijít sami. Věřím, že ten morální apel objevíte.

Komentář ke článku (2)